KOSTEL SV. BARBORY
Šumperk
Jiráskovy sady
Šumperk, 787 01
GPS: 49°58'4.573''N, 16°58'31.856''E
Památkově chráněná jednolodní barokní stavba z roku 1753 byla původně součástí předměstského hřbitova. Freskovou výzdobu v roce 1755 provedl uničovský malíř Ignác Oderlický.
Stavba kostela souvisí s někdejším hřbitovem, který byl v dnešních Jiráskových sadech založen v roce 1606. Jednala se a pohřebiště pro luteránské obyvatele města, které pak v roce 1624 získali katolíci žijící na předměstí.
Základní kámen byl položen 3. června 1753 a již 19. listopadu téhož roku osadil šumperský tesařský mistr Franz Axmann na věžičku makovici. Autorem plánů byl nepochybně šumperský zednický mistr Anton Scholz, který měl zkušenosti s touto architekturou.
V roce 1755 došla k výmalbě kostelíka. Až do roku 1916 se tradovalo, že fresku vytvořil šumperský malíř Franz Anton Helbig, potomek slavné rodiny varhanářů z Hedče u Králík. Tehdy se na pravé straně klenby objevil nápis, že tento Boží dům vymaloval v roce 1755 Ignác Oderlický z Uničova.
Kostel byl zasvěcen sv. Barboře, mj. patronce v hodině smrti a ochránkyni před smrtí bez posledního pomazání. Tento akcent zdůrazňuje i nástropní malba v presbytáři. Tato okolnost ovlivnila dodnes tradovanou představu, že kostel měl výhradně funkci hřbitovní kaple. Ve skutečnosti se jednala o normální svatostánek předměstských obyvatel Šumperka, takže se zde nepochybně konaly pravidelné bohoslužby. Dokazují to události v období josefínských reforem. Císařův patent uzavírající mnohé kláštery a kostely, se v roce 1784 dotkl také šumperského dominikánského kláštera a kostelíka sv. Barbory.
Měšťané tehdy vyslali do Vídně ke dvoru deputaci, která však za zachování obou staveb marně orodovala. Teprve později, údajně v roce 1790, došlo k částečné změně císařova rozhodnutí, kostel sv. Barbory mohl být zachován, avšak pouze ve formě hřbitovní kaple. Toto kladné rozhodnutí nepochybně ovlivnila také skutečnost, že se od roku 1784 nesmělo dále pohřbívat na hřbitově u farního kostela a napříště měšťané nacházeli poslední místa odpočinku na pohřebišti u sv. Barbory, které bylo za tím účelem podstatně rozšířeno.
Samotný kostelík mezitím nepochybně stavebně utrpěl (po zrušení byl obraz sv. Barbory z hlavního oltáře byl převezen do Písařova a varhany s kazatelnou získali pro svůj kostel obyvatelé Dolních Studének). V každém případě brzy poté došlo k větším stavebním úpravám, o čemž svědčí fakt, že byla opravena fresková výzdoba. Práce provedl šumperský malíř Anton Gersch, jehož signatura se zachovala na Vítězném oblouku.
Hlavní oltářní obraz sv. Barbory namaloval šumperský malíř Josef Keyl. Další větší oprava proběhla v roce 1853, kdy byl dosavadní šindel nahrazen břidlicí. Tři roky předtím došlo k dalšímu rozšíření hřbitova. Ten byl ovšem k 1. září 1886 zrušen.
2. června 1900 se nad městem přehnala silná bouřka, při níž blesk uhodil do věže kostelíka a zapálil ho. Požár naštěstí výrazněji nepoškodil výmalbu. Kaple v té době sloužila několik let starokatolické církvi.
Asi čtyři roky se vlekl soudní spor o vlastnictví kaple, který nakonec vyhrála katolická církev. Psal se rok 1904. Kostelík v té době získal nový hlavní oltář s obrazem sv. Barbory, který namaloval Antonius Jaust malíř z Adamova u Branné. Varhany na míru dodala firma Franze Kolbeho a jeho syna z Pekařova. Obrazy Sedmibolestné Panny Marie a Snímání z kříže, jejichž předlohy jsou umístěny v kapli velkolosinského zámku namaloval nepochybné šumperský malíř Karl Brachtel. Ten losinské obrazy nejen velmi obdivoval, ale také určil jejich autora, kterým byl italský umělec na dvoře císaře Leoppolda Quido Canlassi.
V kostele v současné době probíhají bohoslužby.
Správce kostela:
Římskokatolická farnost Šumperk
Kostelní náměstí 2
Šumperk 787 01
Fotogalerie
