Co to je komunitní plánování?

• Metoda plánování různých oblastí veřejného života na úrovni obcí nebo kraje, jejíž základní charakteristikou je důraz kladený na:
• zapojování všech, kterých se daná oblast týká;
• dialog a vyjednávání;
• dosažení výsledku, který je akceptován většinou účastníků.

Co to je komunitní plánování sociálních služeb?

• metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů;
• otevřený a cyklický proces zjišťování potřeb a zdrojů a hledání nejlepších řešení v oblasti sociálních služeb.

Co je cílem komunitního plánování sociálních služeb?

• posilovat sociální soudržnost komunity;
• podporovat sociální začleňování a předcházet sociálnímu vyloučení jednotlivců i skupin.

Jaký má komunitní plánování pro obec přínos?

• zapojuje všechny účastníky systému sociálních služeb (tedy uživatele, poskytovatele, zadavatele) do přípravy a uskutečňování plánu sociálních služeb a zvyšuje tak podíl občanů na rozhodovacím procesu o způsobu jejich zajišťování, legitimizuje rozhodování řídících a zastupitelských orgánů a zvyšuje míru zapojení občanů do dění v obci;
• podporuje dialog a spolupráci mezi obyvateli, zvyšuje pocit příslušnosti ke komunitě a umožňuje objevovat nové lidské i materiální zdroje; 
• umožňuje obcím sdružovat stávající zdroje, zvyšuje efektivitu jejich využití;
• zvyšuje dostupnost a kvalitu sociálních služeb a rozšiřuje jejich nabídku, zajišťuje, aby sociální služby odpovídaly zjištěným místním potřebám, reagovaly na lokální odlišnosti;
• zvyšuje efektivitu investovaných finančních prostředků, protože je vynakládá jen na takové služby, které jsou potřebné.

Co je výsledkem komunitního plánování?

• Výsledkem je zejména systém sociálních služeb na místní úrovni, který odpovídá zjištěným místním potřebám, reaguje na lokální odlišnosti a zajišťuje, že finanční prostředky na služby vynakládané jsou efektivně využívány.

Jaké zásady je potřeba dodržovat při zpracování komunitního plánu?

• potřeby, priority a směry rozvoje sociálních služeb musí být stanoveny lidmi, kteří v obci žijí;
• veškeré činnosti na místní úrovni během přípravy i při naplňování plánu musí být provázány;
• zkvalitňování sociálních služeb musí být považováno za žádoucí a důležitou součást místní politiky;
• priority a směry rozvoje sociálních služeb vycházejí z přesvědčení o jedinečnosti, hodnotě, vrozené důstojnosti a právu na sebeurčení každého uživatele sociálních služeb.

Co komunitní plán obsahuje?

• popis a analýzu existujících zdrojů (soupis a popis státních, obecních i nestátních poskytovatelů sociálních služeb a souvisejících služeb - zejména: zdravotnictví, školství, pracovní příležitosti, volný čas, možnosti práce dobrovolníků, možnosti sousedské výpomoci);
• statistické, sociologické, demografické údaje, apod. (např. věkové složení obyvatel regionu, porodnost a úmrtnost, prognózy demografického vývoje);
• popis a analýzu existujících přání a potřeb obyvatel v oblasti sociálních služeb;
• představu budoucnosti sociálních služeb - stanovení priorit a cílů rozvoje služeb;
• časový plán postupu prací a zásady, které je třeba při zpracování a naplňování plánu dodržet;
• způsob, jakým budou jednotliví účastníci na místní úrovni zapojeni do vytváření a naplňování komunitního plánu - stanovení podílů odpovědnosti a závazků jednotlivých účastníků;
• způsob, jakým bude KP sledován, vyhodnocován a případně měněn.

Kdo se účastní přípravy komunitního plánu?

• Zadavatel
  Zadavatel je ten, kdo je odpovědný za zajištění sociálních služeb, které odpovídají místním potřebám – v našem případě se jedná o obec nebo kraj. Zastupitelé jako volení reprezentanti veřejnosti vytvářejí podpůrné politické klima pro realizaci komunitního plánu. Je velmi důležité, aby obec usnesením zastupitelstva deklarovala své odhodlání rozvíjet sociální služby, které se tak stane:
• projevem politické vůle v obci/kraji;
• potvrzením legitimity komunitního plánování;
• zárukou pro zapojení dalších účastníků.
  Obec/kraj zejména: 
• vytváří příležitosti pro dlouhodobé zapojování a spolupráci občanů;
• je aktivní v rozšiřování řady metod řízení a plánování sociálních služeb a jejich koordinace s ostatními veřejnými službami;
• podporuje spoluúčast občanů na rozhodovacím procesu o sociálních službách;
• zveřejňuje od prvopočátku srozumitelnou a dostupnou formou všechny podstatné informace o procesu i výsledcích KP;
• respektuje při svém rozhodování o sociálních službách cíle a priority stanovené v KP;
• stanoví jasná pravidla financování sociálních služeb, které odpovídají prioritám KP. 

• Poskytovatel 
  • Poskytovatel sociálních služeb může být: fyzická osoba, nestátní nezisková organizace, organizace zřízená obcí, organizace zřízená krajem, organizace zřízená státem. Všichni poskytovatelé mají při komunitním plánování rovné postavení. Jejich cíle a záměry mají stejnou váhu.
• Uživatel 
• Uživatel sociálních služeb je člověk v nepříznivé sociální situaci, kterému jsou služby určeny. Cíle a záměry uživatelů mají při komunitním plánování stejnou váhu jako cíle a záměry zadavatelů a poskytovatelů. Vyhledávání, oslovování a zapojování uživatelů do práce na komunitním plánu je nenahraditelná možnost, jak zjistit potřeby v sociálních službách, jak získat informace o kvalitě poskytovaných služeb, jak objevit existující mezery v jejich nabídce a jak objevit nové zdroje pro uspokojování potřeb (např. svépomocné aktivity).

• možnost podílet se na utváření celkového systému sociálních služeb;
• příležitost prosazovat vlastní zájmy a cíle;
• příležitost k navázání nové spolupráce;
• informace o aktivitách, potřebách a trendech v oblasti sociálních služeb. 

• Veřejnost musí být průběžně seznamována se záměry, výsledky a cíli komunitního plánu. Cílem předem připravené informační strategie je zajistit přístup veřejnosti k informacím. Je žádoucí, aby se veřejnost procesu KP účastnila od samého počátku.

• Při přípravě KP jsou osloveny a vyzvány ke spolupráci místní organizace i zájmové skupiny, kterých se poskytování sociálních služeb dotýká (např. veřejné instituce, nemocnice, úřad práce, školy, NNO, policie), ale také občanské iniciativy, etnické skupiny včetně skupin, se kterými je obtížná komunikace. Čím vyšší je míra zapojení dalších organizací, která se liší podle jejich dalšího podílu na naplňování priorit a cílů komunitního plánu, tím vyšší je efektivita procesu komunitního plánování.

Jaké jsou hlavní principy komunitního plánování?

• Partnerství mezi všemi účastníky – potřeby a cíle všech účastníků mají stejnou váhu. Názorům všech stran musí být dopřáno stejného prostoru. 
• Zapojování místního společenství – při zapojování místního společenství je nutné hledat různé metody a formy oslovení a zapojení tak, aby nabídka ke spolupráci byla srozumitelná (např. podle bydliště, způsobu života, zájmů, socioetnické příslušnosti, atd.). Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován. 
• Hledání nových lidských a finančních zdrojů – nelze zapomínat na spolupráci s podnikateli, která může být oboustranně přínosná, na význam práce dobrovolníků, svépomocných skupin, domácích pečovatelů včetně sousedské výpomoci. Komunitní plánování sociálních služeb je jedním z nástrojů pro zlepšení kvality života v obci.
• Práce s informacemi  – je nezbytné zajistit rovný přístup k informacím uvnitř řídící struktury a zajistit předávání informací veřejnosti. Budou - li informace pravidelně předávány, bude možné očekávat relevantní připomínky a podněty. Je nutné stanovit, jak bude možné vznášet připomínky a jak bude s připomínkami nakládáno. 
• Průběh zpracování KP je stejně důležitý jako výsledný dokument  – KP nezpracovává skupina expertů. Proces KP znamená vyhledávání, zapojování a diskusi různých lidí. Tento proces umožňuje, aby navržený systém sociálních služeb byl jedinečný a neopakovatelný a plně odpovídal místním podmínkám a zdrojům.
• Zohlednění již vytvořené a osvědčené spolupráce  – dobře fungující spolupráce může být inspirací pro ostatní účastníky KP. Prohloubení spolupráce mezi všemi účastníky přináší kvalitnější nabídku sociálních služeb.
• Kompromis přání a možností  – výsledkem komunitního plánování je vždy kompromisní řešení mezi tím, co chceme, a tím, co máme k dispozici. Možnosti v tomto případě nejsou pouze materiální, finanční a lidské zdroje, ale také dohoda vymezující, kdo a jak se bude na dosažení stanovených cílů KP podílet.