Nejstarší hřbitov lze předpokládat u farního kostela sv. Jana Křtitele, který vznikl ve 2. polovině 13. století. Toto pohřebiště bylo užíváno do roku 1784. Pohřbívalo se i uvnitř kostela, kde je doložena existence staré a od roku 1707 nové krypty. Obyvatelé šumperského předměstí a Temenice měli své pohřebiště v blízkosti dnešní Langrovy ulice. Přechod většiny obyvatel Šumperka na luteránskou víru vyvolal v 16. století potřebu jejich samostatného hřbitova. Ten se nejprve nacházel krátce u klášterního kostela Zvěstování Panny Marie, v jehož prostorách se rovněž již od doby jeho vzniku na konci 13. století pohřbívalo. V roce 1606 si evangelíci postavili nové pohřebiště v dnešních Jiráskových sadech. V roce 1624 jim zde bylo pohřbívání zakázáno a asi na pět let jim byl vykázán k věčnému odpočinku malý prostor za městkými hradbami poblíž dnešní ulice Lužickosrbské. Na hřbitově v dnešních Jiráskových sadech byli pochováváni katolíci z šumperského předměstí, Temenice a Křemačova, a po zrušení hřbitova u farního kostela (v roce 1784) i obyvatele vnitřního města. Tento jediný hřbitov byl poté několikrát rozšiřován. V polovině 19. století zde měli své odělené pohřebiště také evangelíci. V roce 1886 byl otevřen dnešní městský komunální hřbitov, na němž byli ukládání k věčnému spánku všichni obyvatelé Šumperka bez ohledu na náboženské vyznání. Pohřebiště bylo již k roku 1899 rozšířeno a v době 1. světové války zde vzniklo vojenské oddělení. V roce 1956 vznikl v dolní části hřbitova první urnový háj. 5. prosince 1978 se uskutečnil v nově postaveném krematoriu první smuteční akt a počátkem 80. let 20. století byla otevřena vsypová loučka. Staré pohřebiště bylo koncem 19. století přeměněno na Schillerův park, po roce 1945 přejmenovaný na Jiráskovy sady. Obyvatelé Temenice si postavili k roku 1886 vlastní hřbitov, na němž byli pohřbíváni i mnozí obyvatelé Šumperka. Šumperští židé měli v dávné minulosti (v 16. století) svůj hřbitov pravděpodobně na hranicích katastrálního území Šumperka a Bludova. O vytvoření nového pohřebiště začali uvažovat počátkem 20. století a záměr se jim v roce 1910 zdařil. Dnes je toto pohřebiště chráněnou kulturní památkou.

Na území města se v minulosti nacházela další pohřebiště. Sebevrazi a nekřtěňátka byli patrně původně pohřbíváni za dnešním městským hřbitovem, na rozhraní katastru Šumperka a Bludova - poblíž tzv. „Hrobníkova kříže“. Později měli vyčleněno místo u hřbitova přibližně u křižovatky ulic Kozinova a Terezínská. Zbytky těl odsouzenců, kteří propadli hrdlu, byly zahrabávány na „Šibeničním vrchu“, což je prostor za Domovem důchodců. Prach spálených těl 23 nevinných šumperských oběti čarodějnických procesů, které byly popraveny v letech 1682-1692, splynul se zemí v prostoru jezírka u bývalého sanatoria na Reissově ulici, kde se exekuce prováděly. Místa společních hrobů, do nichž byly ukládány oběti morových epidemií, jež několikrát Šumperk postihly, jsou neznámá. Víme pouze o společném hrobě z období moru, který zasáhl město v letech 1714-1715. To se nachází zhruba na kraji křižovatky ulic Husitská a Kozinova.

Mgr. Drahomír Polách
historik